Každý z nás je jiný. Někdo mluví rád a hodně, jiný méně. Mlčíme, když jsme unavení, mlčíme, když přemýšlíme nebo se odmlčíme při hádce, aby neunikla slova, která nejdou vzít zpět. Někdy mlčíme při pohledu na krásný západ slunce a cítíme s druhým vzájemné spojení a blízkost. Dnes se však budu věnovat mlčení jako patologické reakci, jako formě manipulativního chování, kdy mlčením jeden z partnerů druhého trestá.

 

 

Když se mlčení stane trestem

Moje známá mi vyprávěla svoji zkušenost. S podobným mlčením se setkala krátce po svatbě. Přijeli k manželovým rodičům na návštěvu a hned vnímala v domácnosti tíživé ticho. Začala něco povídat a tchyně jí umlčela slovy: „Tiše, tatínek se zlobí.“ Zeptala se tedy, co se stalo, proč se tchán zlobí. Odpovědí bylo: „To já nevím.“ A tchán mlčel. A mlčel. Dozvěděla se, že to trvává i několik dní. Jeho žena se opatrnými dotazy doptává, co se tak mohlo přihodit, omlouvá se, pokud snad udělala něco podle jeho mínění špatně. Někdy se to dozví, někdy ne, ale vždy je ve velkém stresu.

Známé to přišlo úsměvné. To je přeci nesmysl, takto se chovat, vždyť si lze přeci vše vysvětlit.

Jablko spadlo hned u stromu

 

Chvíli jí trvalo uvědomit si, že i s jejich vzájemnou komunikací s partnerem začíná být něco „jinak“. Partner jí občas neodpovídá, odejde do jiné místnosti a nemluví. Brala to zpočátku tak, že muž je uzavřenější, introvert. Začalo to však být jiné, pro ni nepochopitelné. Při večeři si povídali a náhle se odmlčel. Na celý večer, už neřekl ani dobrou noc. Snažila se zjistit, co se stalo, vyptávala se. Až druhý den jí řekl, že se mu nelíbila nějaká její odpověď.

Mlčení jako manipulace ji zaskočilo. Začalo jí docházet rčení o tom, že jablko nepadá daleko od stromu.

Časem se mlčení stávalo častějším a delším, i několik dní. Nepomohly dotazy, naštvání, prosby. Doma bývá dusno, že by se dalo krájet. Jak se domluvit na péči o děti, na běžných rodinných záležitostech? Pomůže prý jen omluva a slib, že se polepší. Jen neví proč a v čem. Rozvádět se prý nechce, jen je stále nespokojená, vystresovaná a stále doufá, že se partner změní.

Hádka či uražené mlčení

 

Při komunikaci mezi partnery se stává, že jeden pronese něco, co se druhému nelíbí, tzv. se jej to dotkne. Zareaguje pak třeba naštvaně, domnělý útok vrátí a vznikne hádka.

Jindy má jeden z partnerů zvyk se v podobné situaci urazit a mlčet. Čeká na omluvu. Často se jedná o vzorec chování, který si jedinec přinesl z původní rodiny. Toto chování se též řadí mezi patologickou formu komunikace, pasivní agresivitu. Dotyčný to však dělá často nevědomě, používá reakci naučenou od rodičů. Pokud si partneři o tomto chování v klidu dokážou promluvit, vysvětlit si vzájemně úhel pohledu, řeknou si, že chtějí své spory řešit jinak a nikoli způsobem jako třeba jejich rodiče, dá se v relativně krátké době učinit velká změna.

Mlčení jako způsob manipulace

 

Ve výše zmíněném případě však chce partner dát mlčením najevo svoji převahu, svoji dominanci. Jde o mlčení jako jeden ze způsobů manipulace. Chování si plně uvědomuje. Partnerku mlčením trestá. Chce ji dostat do podřízeného postavení, znejistit ji, snížit její sebevědomí. Když se bude omlouvat, doptávat se ho, slibovat, „odmění“ se jí tím, že s ní bude opět verbálně komunikovat.

Popisuji zde příklad mlčení partnera, týká se to však obou pohlaví. Domnívám se, že ženy snášejí mlčení druhého hůře.

Co dělat, když je mlčení manipulací

 

Moje doporučení je nepřistupovat od počátku na tuto patologickou hru. Při prvním projevu mlčení, které má být trestem, dejte jasně najevo, že tento způsob komunikace považujete za pro vás nevhodný a nehodláte jej akceptovat. Vysvětlete, že chcete být rovnocennými partnery a že vás tento způsob chování zraňuje.

Co se stane, když na tento model chování přistoupíte? Budete se postupně stále víc a víc kontrolovat v tom, co říkáte a co děláte s obavou, že se nějakým způsobem partnera „dotknete“. On bude mlčet a vy se s ním nedohodnete např. na nutném plánování víkendu, domácích oprav či prázdnin dětí. Uděláte-li to po svém, protože dohoda s druhým nebyla možná, následuje další mlčení a ještě dusnější domácí atmosféra, jelikož jste to zařídili pouze po svém, tedy špatně.

 

Dlouhé setrvávání v takovém prostředí a častém stresu může vést k bolestem hlavy, zad, napětí a vzniku nejen psychosomatických obtíží. Budete si vyčítat, že nejste schopna či schopen toto vyřešit, budete obviňovat sami sebe z neschopnosti se domluvit. Stáváte se více závislými na partnerových reakcích, na jeho náladě.

A též je dobré si uvědomit, pokud máte děti, jaký vzor si z rodiny odnesou?

Ne nadarmo lze podle komunikace určit, jestli je vztah zdravý či ne.

Pokud pociťujete, že je ve vašem vztahu s komunikací něco v nepořádku, zapřemýšlejte nad tím co nejdříve. Jsou různé kurzy, můžete si přečíst knihy a pokud vnímáte, že je to trošku složitější situace, obraťte se k odborníkovi s žádostí o konzultaci. Čím dříve se situace začne řešit, tím lépe.