Nastavte svoje osobní hranice včas. Jsme-li vždy ochotní pomoci, kdykoli nasloucháme nebo jsme k dispozici je to sice chování pozitivní a příjemné, nesmí nám však přerůst přes hlavu. Může to být i důvod naší časté nervozity a podrážděnosti. Tušíme, že už je toho nějak moc. Dochází k narušování našich hranic. Nastavení osobní hranice je pro nás velmi důležité, protože nám pomáhá chránit naše fyzické, i mentální zdraví. Zajišťuje respektování našich potřeb, hodnot a přesvědčení. Když nejsme schopni nastavit si osobní hranice, můžeme se ocitnout v situacích, kdy jsme vystaveni nadměrnému stresu, úzkosti, depresi nebo dokonce fyzickému nebezpečí. Mějme na paměti, že jde o individuální proces a že každý může mít hranice někde jinde.

 

Nastavení osobní hranice je naše ochrana

Nastavte svoje osobní hranice a vyjádřete, co vám vyhovuje a co již nevyhovuje, co si přejete a co je pro vás už za hranou, co jste ochotni udělat a co už ochotni udělat nejste.

A to jak v osobních vztazích, tak i v pracovním prostředí. Chráníte se tak před manipulací a zneužíváním ostatními lidmi. Zkrátka znát své limity a předejít tak situacím, které jsou pro nás stresující a vyčerpávající.

Když se snažíte uspokojit potřeby druhých a ignorujete vlastní potřeby, projeví se možná i nepříjemné následky, jako jsou emocionální vyhoření, stres, úzkost nebo depresivní symptomy.

Nastavování osobních hranic může být obtížné či frustrující, zejména pokud máte obavy z toho, že druhé osoby by vás mohly odsoudit nebo zkritizovat. Naopak však nastavení hranic může vést k většímu pochopení a respektu.

 

Nastavení osobních hranic ve 3 krocích

1.Krok

Potřebujete vědět, co sami chcete. Ujasněte si zejména svoje pocity při určitých situacích. Kdy se cítíte nepohodlně, cítíte tlak, ve kterých situacích máte i tělesné příznaky jako tlak na hrudi, bušení srdce, začínáte být nervózní, atd. To je nejlepší signál k tomu, abyste si uvědomili, že nyní nejste v souladu s vašimi přáními a potřebami. Co v té chvíli tzv. nehraje? Co je vaše přání a potřeba a co už je něco, k čemu jste vyzýváni, tlačeni či co nechcete udělat, ale zatím nedokážete odříct? Určete si sami pro sebe, co je pro vás ještě přijatelné a co už ne.

2.Krok

Nastavte svoje osobní hranice ve vztahu

Mluvte s partnerem o svých potřebách a hranicích. Buďte upřímní a jasně řekněte, co vám vadí a co potřebujete, abyste se cítili pohodlně. Pokud vaše hranice nesouhlasí s hranicemi vašeho partnera, mluvte spolu o tom a snažte se najít společné řešení. Opět připomínám, máme každý individuální nastavení hranic. Můžete vysvětlit, proč je to pro vás důležité a jakým způsobem by se chování druhého mělo změnit. Co to pro vás znamená. Mluvte v klidu, konkrétně, zdvořile. Vyhrocení situace až do sporu způsobí jen více napětí a nic nevyřeší.

Stanovte důsledky a buďte konkrétní. Řekněte, co se stane, pokud se chování druhého nezmění. Například můžete říci, že s ním přestanete mluvit nebo s ní přestanete trávit čas.

 

Příklad situace a rozhovoru v práci

Váš kolega v práci příliš „strká nos“ do vašeho soukromí. Vám je to nepříjemné. Máte na výběr:

a) Budete sdělovat podrobnosti o svém soukromí, což nechcete. Budete se cítit stále hůř. Přestane vás těšit chodit do práce. Myšlenky na kolegu zabírají značný prostor a čas. Postupně můžete začít mít somatické příznaky. Je to na vás znát, kolega ani ostatní však nevědí, co a proč se ve vás děje.

b) Dlouho se vyhýbáte odpovědím, jste už ze situace frustrován/a. Jednou vybuchnete, pošlete kolegu nevybíravě někam. Všichni budou překvapeni vaší neslušností. Kolega ani ostatní však nevědí, co a proč se ve vás děje, co je příčinou vašeho výbuchu. Nekomunikovali jste to.

c) Kolegovi řeknete, že byste s ním rádi mluvili, mezi čtyřma očima. V klidu, mile řeknete: „Vím, že se někdy tvářím divně / neodpovídám či zamlouvám tvé otázky. Je mi však nepříjemné bavit se o mém soukromí. Můžeme se domluvit tak, že se budeme bavit o pracovních věcech?“

Lidé často překračují hranice nevědomky. Ptejte se tak i vy sami sebe, zda to někdy též neděláte.

3.Krok

Naučte se říkat ne. Buďte trpěliví, zejména pokud jde o stávající vztah a máte navyklé již některé stereotypy chování. Může to chvíli trvat, vy však buďte důslední.

Buďte pevní v respektování svých hranic. Možná si uvědomíte určité programy chování, které si nesete životem z dětství: „Buď hodná holčička, jinak tě nebudou mít rádi!“ „Druhým se musí pomáhat.“ Musíš se snažit zavděčit, jinak to nejde.“  Poznáváte se v podobných větách? Pokud ano, zapracujte na své sebelásce a sebehodnotě. Každé zlepšení výrazně pocítíte.

 

Nerespektování osobních hranic

Pokud hovoříte s někým, kdo překračuje vaše hranice, dejte mu to jasně najevo. Buďte konkrétní a řekněte, co vás obtěžuje a jakým způsobem byste chtěli, aby se chování dotyčné osoby změnilo.

Jedná-li se o partnera, stanovili jste si určité hranice, ale on je stále porušuje, mluvte s ním o tom. Nezmění-li se nic, může to být čas na přehodnocení vašeho vztahu.

Pokud se snažíte chránit své hranice, ale stále máte pocit, že se vám to nedaří, nebojte se hledat podporu u svých blízkých přátel nebo rodiny. Můžete také hledat pomoc u profesionála, jako je psycholog nebo terapeut.

Nastavení si hranic je důležité pro vaši spokojenost, zdraví a kvalitní vzájemné vztahy.