Díky asertivnímu chování se můžete cítit svobodnější.
Asertivní chování? Možná se každý z nás někdy dostal do situace, ve které nebyl úplně spokojen se svým jednáním. Přemýšlel, že kdyby udělal či řekl něco jinak, měl by ze sebe lepší pocit. Nebo usiluje o to, jak se sebou nenechat manipulovat. Často dostane radu „Buď asertivní!“ nebo „Chovej se asretivněí!“ Co to ale vlastně znamená a jak že se to má chovat? O tom si povíme v následujícím článku.
Co to je asertivita
Asertivita je slovo, které již v našem slovníku zdomácnělo, v češtině se dá vyjádřit výrazem sebeprosazení. To však není úplně přesné. Znamená to jednat tak, abychom nejednali na úkor druhých, ale aby ani druzí nejednali na náš úkor. Můžeme říct, že cílem asertivního chování je zajistit vzájemnou otevřenou komunikaci. Nebo ještě jinak: komunikovat způsobem přiměřeným situaci a zároveň respektovat práva druhých.
Co tedy znamená asertivní chování?
Asertivním chováním vyjadřujeme svoje názory, pocity či potřeby otevřeně a zároveň s ohledem na ostatní. Dokážeme dát druhým lidem najevo, co chceme a co nechceme.
Asertivita patří mezi jednu z klíčových komunikačních dovedností. Asertivně komunikujeme verbálně i neverbálně, tedy nejen slovy, ale i tónem hlasu, mimikou, gesty, atd. Toto vše by mělo být v souladu.
Asertivně se chovat znamená v klidu dát druhým jasně najevo, kde jsou hranice, co je pro nás přijatelné a co již ne. Dáme druhým najevo, jak chceme, aby se k nám chovali. Dokážeme snést kritiku a zároveň nedovolíme, aby nám strach zabránil se svobodně vyjádřit. Na druhou stranu přijímáme plnou zodpovědnost za svoje názory.
Být asertivní s sebou nese i přiměřené sebevědomí a sebeúctu, proto to není pro mnohé z nás úplně snadné. Sebedůvěru potřebujeme k tomu, abychom dokázali druhým otevřeně říct, co opravdu chceme, stejně tak k tomu věřit, že dokážeme převzít plnou zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Sebeúctu k tomu, abychom si byli jistí tím, že jsme plnohodnotní lidé a máme právo mít svoje názory a svoje potřeby.
Chovat se asertivně je jiné, než chovat se agresivně nebo pasivně.
Agresivní chování
Chováte-li se agresivně, znamená to, že druhým vnucujete svoje názory a potřeby. Potlačujete práva druhých, jde vám o vaši výhru bez ohledu na ostatní. Máte potřebu si něco stále vynucovat násilím. Patří sem i tzv. pasivní agresivita. Jde o manipulativní projev, kdy na první pohled vůbec nepůsobí, jak silně máte situaci pod kontrolou. Například zdánlivě „zapomínáte“ udělat něco, o co vás druhý požádal tak dlouho, až to udělá někdo jiný. Nebo dusným mlčením vyjadřujete nesouhlas a druhý si marně láme hlavu s čím. Možná používáte hrubost či sarkasmy, možností je plno.
Pasivní chování
Necháte druhé lidi, aby rozhodovali za vás. Někdy je to z toho, že nedokážete vyjádřit svoje touhy, pocity či potřeby, někdy se bojíte, že když je vyjádříte, ostatní vás nebudou mít rádi. Snažíte se vyvarovat se konfliktu, který je pro vás doslova nepředstavitelný. Jen možnost, že k němu může dojít, ve vás vyvolává úzkost a nevolnost. I když s druhými nesouhlasíte, raději svůj názor neprojevíte. Necháte druhým možnost s vámi manipulovat. Na druhou stranu mnohdy druzí ani vaše názory neznají. Jak by mohli vědět, že si přejete něco jiného, když s nimi souhlasíte a nic nenamítáte?
Můžete tak být i zavaleni prací, kterou vůbec dělat nechcete a která se vám protiví. Jste frustrovaní, že vám život plyne jinak, než si přejete a zároveň proti tomu nic neděláte.
V takovém případě je nejlepší se obrátit o pomoc k odborníkovi.
V případě potřeby navštivte odborníka.
Proč se nechováme asertivně?
Možná jsme k sobě příliš kritičtí, protože od nás rodiče očekávali příliš mnoho. Nebo jsme se nenaučili vůbec vyjadřovat nějaká svá přání, protože nám to nebylo umožněno. Asertivní chování asi těžko získáme v prostředí, kdy jsme slýchali následující výroky: „ Ty mlč a počkej, co na tebe zbyde.“ „ Ty jseš ten poslední, co by se k tomu měl vyjadřovat!“ „ Tady nikdo není zvědavej na tvoje pitomý názory.“ „ Jseš už přece velká a rozumná, tak musíš brát ohled na svoje mladší bratříčky a nechat jim to.“ “ A opovaž se mi odmlouvat!“
Asertivní chování
Základem je ujasnit si, co chci a co cítím a srozumitelně, jasně a stručně to komunikovat. Dbát při tom na verbální i neverbální projev a zároveň opravdu naslouchat druhému. Tedy je to vzájemné – vnímám, co chci a co cítím já i to, co chce a cítí druhý. Zároveň mít na paměti asertivní práva ( Š.Medzihorský, Asertivita, 1991). Např. Sám posuzovat svoje chování a být za jeho důsledky odpovědný, právo říci Já nevím i právo Změnit svůj názor, právo Nenabízet žádné výmluvy a omluvy ospravedlňující moje chování a další.
Patří sem i umění přijmout pochvalu a zároveň přijmout či umět reagovat na kritiku. Stejně tak i já se naučím pochválit a sdělit správnou zpětnou vazbu.
Rozhodně je přínosné naučit se říkat: „Ne.“
Změna je možná
„ Každý přemýšlí o tom, jak by změnil svět, ale nikdo nepřemýšlí o tom, jak změnit sebe.“
Druhé nezměníme, můžeme však změnit sebe. Nebojte se. Mít ze sebe lepší pocit za to stojí. Za dovedností zastat se sám sebe, mít svůj život více ve svých rukách. Za pomalu, ale jistě zvyšující se sebevědomí. Pomalými krůčky k trvalé změně. Připravte se na to, že změna chvíli potrvá a že občas sklouznete ke starým návykům. Počítejte s tím a naopak se pochvalte za každý i drobný úspěch.
Máte strach? To je v pořádku. Pokaždé, když jej překonáte, budete se cítit líp. Postupně překonáte navyklé vzorce svého jednání s druhými. uvědomíme si, že máme ve svém jednání na výběr.
