Lidí, kteří si stěžují, že mají nízké sebevědomí, je mnohem vice než těch, kteří jsou se sebou spokojeni. Nevěří si. Podceňují se. Ustupují druhým. Čím to je? Je nízké sebevědomí snad vrozené? A hlavně – co s tím?
Typ “slaboch”
Většinou jsou projevy nízkého sebevědomí zřetelné. Takový člověk se často podceňuje. Když se mu něco povede, řekne, že je to náhoda. Sleduje ostatní a porovnává se s nimi. Vypadají jako nedostižný ideál. Považuje se za mnohem horšího, méně schopného, nudného, ošklivějšího,….Nedokáže druhé pochválit, ale ani pochvalu sám přijmout. Podle svého mínění si ji nezaslouží.
Problémem je pro něj umění říci NE. Měl by výčitky svědomí, že nevyhověl, nepomohl. “To si přece nemohu dovolit, co by si o mně lidi pomysleli?” říká si a ustupuje druhým.
Typ (falešný) “silák”
Možná se to bude zdát překvapivé, ale někdy vypadají projevy nízkého sebevědomí zdánlivě úplně opačné. Jedinec působí přehnaně sebevědomě až arogantně. Projevuje se hlasitě, prosazuje zásadně svůj názor a dokáže druhé “pěkně” seřvat. Vypadá jako chodící reklama na sebedůvěru. Je suverénní, ostatním se bez mrknutí oka vysměje. Běda však, když by to někdo udělal jemu. Nepřijme ironii ani kritiku.
Příliš autoritativními až násilnickými projevy maskuje svoji vnitřní nejistotu. Drží si svými projevy druhé lidi od těla, aby náhodou nepřišli na to, jak to s ním doopravdy je. Aby neobjevili jeho skryté strachy a obavy.
Kde se v nás nízké sebevědomí bere?
Od narození do sebe vstřebáváme z našeho okolí vše, co vidíme, co slyšíme, co cítíme. Učíme se a vytváříme si naši “mapu” světa – o všem kolem nás i představy o sobě samých.
Co když často slyšíme věty: “ Radši na to nesahej, zase to zkazíš!”
“ Po kom to dítě je takhle nemožný?”
“ Zač mě pánbu trestá, všichni kolem mají normálního kluka / holku, jenom já mám tebe.”
“ Podívej na Vašíka od sousedů, jak ten je šikovnej. Proč ty musíš být takové nemehlo! “
Určitě vás napadají ještě mnohá další podobná rčení. Možná jste je slýchávali nebo stačí poslouchat chvilku útržky konverzace v autobuse nebo na dětském hřišti. Když se něco řekne jednou, dvakrát – ale když podobné výroky provází celé dětství? Můžeme se potom divit, že máme nízké sebevědomí?
Něco se nepovede a my v hlavě slyšíme ony památné věty. “ Rodiče měli pravdu.” – blikne nám v hlavě. A pokud tyto “pravdy” vezmeme za své, máme zaděláno na problém. Ne nadarmo se tomu říká s e b e n a p l ň u j í c í p r o r o c t v í.
5 největších chyb nesebevědomých lidí
Nesebevědomí lidé mají často mnoho společného. Mezi jejich nejčastější projevy patří přehnaná sebekritika, nebo devalvace vlastní hodnoty, při které se člověk snižuje za každou cenu. Co dělat, když si u sebe všimnete, že máte tendenci srážet svoji hodnotu, například při pochvale od druhých? První krok k nápravě může být o změně pohledu na situaci a naučení se jen poděkovat. Pokud vás zajímají další chyby nesebevědomých lidí, poslechněte si náš podcast.
Příklad z praxe
Nemusí to být jen rodiče. Můžeme slýchat třeba podobné výroky od lidí, které máme rádi či jsou pro nás autoritou.
Klient měl takto v hlavě znějící větu: “Jseš hroznej! Nikdy z tebe nic pořádnýho nebude!” – slýchával opakovaně ve svém mládí jak doma tak ve škole.
Podvědomí je mocné. Vyrostl, našel si zaměstnání. Když se v práci dařilo, něco se vždy přihodilo případně on se přičinil o to, aby tomu bylo jinak a dařit se přestalo. Stejné to bylo se vztahy. Prima partnerka, hezký vztah, ale po určité době následoval nečekaný rozchod z jeho strany. Důvod byl zástupný, on “věděl”, že by to stejně nevydrželo, nemělo cenu. A tak stále dokola.
Po letech se rozhodl, že takto dál žít nechce. Začal na sobě pracovat. Na svém rozvoji, na tom, jak si zvýšit sebevědomí. Ke slovu přišla I hypnóza. Nyní má krásnou rodinu a je úspěšným šéfem v jedné firmě.
Pokud jste se rozhodli, že chcete na sobě pracovat, zbavit se nízkého sebevědomí a žít spokojený život, udělali jste ten nejdůležitější krok. A kdy začít? Nejlépe teď.
