SEBELÁSKA

Sebeláska? Tak zvláštně to zní. To jako že mám mít rád sám sebe? To já přece nepotřebuji, já chci, aby mě měl rád někdo jiný. Budu působit jako sobec. Navíc mě v dětství učili, že mám myslet nejdřív na ostatní, ne na sebe.

 

Sebeláska není sobectví

 

Často si lidé zaměňují sebelásku se sobectvím. Jaký je v nich rozdíl?

Sebeláska znamená , že mám rád sám sebe, sám sebe přijímám Že nestavím potřeby  druhých nad svoje vlastní. Pečuji o sebe – a s láskou. Že jsem sám pro sebe důležitý.. Přijímám se takový, jaký jsem a mám se rád i s nedokonalostmi, které mám. Záleží mi na  sobě, na tom, jak se cítím. V tom smyslu, že znám vlastní hranice, vlastní mantinely třeba morální a nenechám se od druhých přes ně tlačit. Protože pak bych se cítil nedobře. Měl bych výčitky svědomí. Možná bych se neměl rád.

Když se mám rád, mám zdravé sebevědomí. Nepotřebuji si nic dokazovat, nad nikoho se povyšovat, nejsem arogantní. Sobec naopak druhé využívá ke svému prospěchu.

Sebeláska je důležitá

 

Pokud sami sebe nemáme rádi, potřebujeme slyšet od druhého o to víc, jak nás má rád. Potřebujeme potvrzení své vlastní hodnoty z vnějšku. Je to znamení toho, že sami sobě nevěříme, nemáme dostatečné sebevědomí, neznáme svoji hodnotu. Vyžadujeme od druhého její potvrzení.

 

Sebeláska je důležitější, než jste si ochotni představit. Když jsem já sám se sebou rád, jsem sám se sebou v souladu, vyzařuje to ze mne. Jsem tzv. v pohodě. To působí na druhé lidi jako magnet. A navíc, jak mám mít rád někoho jiného, když nemám rád sám sebe? Když sám o sebe s láskou pečuji, je pro mne snazší s láskou pečovat i o druhého.

TIP: Zajímá vás, proč se nemáme rádi? Poslechněte si náš podcast na téma sebeláska.

Jsem sám sobě nejlepším přítelem?

 

Mám pro své klienty takové doporučení. Chovejte se k sobě jako ke svému nejlepšímu příteli.  Opravdu byste vydrželi být svým nejlepším přítelem, kdybyste slyšeli slova, kterými k sobě často promlouváte?

“ To snad není pravda, já jsem takový blbec! “ Vypadám příšerně!” “ Jsem úplně nemožná, já to vždycky zvorám!” “ Zase se chovám jako idiot!” atd.

Kdyby to byl váš přítel, možná byste mu někdy něco podobného třeba řekli. Ale ne často. Spíš odlehčeně, v nadsázce. Ne bez vysvětlení. Ne bez omluvy. Ne bez pochvaly, když udělá něco dobře. Když se mu něco povede. Ne bez poděkování, když nám pomůže..

 

Kdyby to byl váš nejlepší přítel, možná byste mu řekli nebo jinak dali najevo, že jste s ním rádi. Že pro vás hodně znamená. Že ho máte rádi.

Sebelásce se můžeme učit. Zkuste se tedy k sobě chovat jako k příteli. Nebo alespoň jako k někomu , koho  chcete poznat lépe  a koho si vážíte. Tedy slušně, ohleduplně, s respektem, s úctou. Jako k někomu, kdo je pro vás velmi důležitý, a chcete ho mít ve svém životě. Přemýšlejte, jakým způsobem k sobě mluvíte. Jaká slova volíte. Jakým tónem k sobě hovoříte. Naučit se to je důležité Mohu vám s tím pomoci.

 

A ještě otázka na závěr: Kdy naposledy jste se pochválil?